Historie

Historie

Z dávné minulosti

13. 6. 1946 vznikla poblíž Karlových Varů osada ORION, která se postupem času přeorientovala na malý skautský oddíl. Hierarchie vedení oddílu byla dělena na Osmy, novou osmu zakládal vždy nejstarší fungující člen. Po roce 1968 se začíná oddíl pod vedením bratra Jimmiho dostávat do podoby oddílu, jaké známe z této doby. Tradice osem s nádechem trampingu však přetrvává. Po tragédii, kdy nešťastnou náhodou umírá bratr Akéla, je Jimmiho synovec Dandy osloven bývalým předsedou ORJ bratrem Thórem, zda by oddíl nepřevzal. (Dandy chodil do oddílu VS, který v tu dobu v K. Varech vedl br. Hurikán.)

Od tohoto času (rok 1976) se začínají formovat naše oddílové tradice, které jsou v našem oddíle zažité do dnes. Dandy jako mladý, nadšený vůdce oddílu začal s úspěchem rozvíjet dějiny skautingu v K. Varech. Oddíl dosáhl počtu 28 dětí a 12 dospělých. Jezdilo se na stálé a putovní tábory (Beskydy a 2x Jeseníky), tři se konaly v zahraničí (Bulharsko a Rumunsko). Tramping se odsunul plně na druhou kolej a sloužil více méně k činnosti dospělých, kteří v oddíle vyrostli). Vycházel oddílový časopis ORIONský kurýr, na výročí oddílu se po schválení Rady tří (obava z StB) skládají tajně skautské sliby. (Po splnění oddílové stezky - Galaxis a 5 odborek). Kdo si složil skautský slib, byl nazýván “Právoplatným ORIONcem” a získal tzv. lesní jméno. Veliký důraz se klade na spolupráci s rodiči (prvotní důvod byl opět obava z StB), kdy se z tatínků každý druhý rok volil “president spojených států ORIONských”, konaly se rodičovské výpravy.

Doba porevoluční - doba pozemácká

Po sametové revoluci se schází oddíl od rádců až po vůdce oddílu a je rozhodnuto založit z těchto lidí pět nových oddílů. ORJ povolila vznik nového střediska s názvem ORION. Jedním z vůdců vznikajícího oddílu je střediskovou radou schválen nemladší z právoplatných ORIONců - sedmnáctiletý bratr Mikki. Po tahanicích o název oddílů (podle hvězd ORIONu), se losuje a oddíl získává název Alnilam. Středisko ORION od ORJ dostává pro čísla oddílů rozmezí II až 20 a Alnilamu je přiděleno číslo 14.

Nastává veliký nábor nováčků a náš oddíl se z 8 členů rozrůstá k 30-ti. Oddíl se do jara schází v střediskové klubovně jednou týdně. Koná se první letní tábor, který je střediskový, ale oddíly si na veliké louce u Trhové Kamenice (okres Pardubice) dělají svůj program.

Na podzim si oddíl nachází novou klubovnu, kterou ale po půl roce, kdy Rychlonožka odchází, opouští a stěhuje se k 15. oddílu Mintaka (vede br. Hotanka). Po odchodu Mikkiho na vojnu, vede oddíl br. Kondor, který ovšem nezvládá své vrstevníky a nastává úbytek členů. Tábor se koná společně s 15 a 18 oddílem u Sušice, bohužel, v druhé třetině je evakuován díky rozvodnění potoka, u kterého oddíly tábořily (protrhla se hráz, naštěstí se podstatná část majetku zachránila).

Po této událostí se Mikki vrací z vojny a ujímá se opětovnému vedení oddílu. Bohužel se mu nedaří oddíl dostat nad 12 členů. Oddíl je veden v podstatě stejně jako v počátcích - výpravy, tábory... Po rozporech v druhém středisku (Pagoda) do střediska ORION přichází další dva oddíly a mezi nima jeden dívčí, což je poprvé v historií. kdy byl přijat oddíl skautek.

Doba vodního skautingu

Dandy začíná naplňovat svůj dávný sen - Oddíl vodních skautů. Kontaktuje br. Rikkiho, kterého zná z dob totalitních a získává spojení na HKVS. Zúčastňujeme se (11. a 14. Oddíl) s Nejdeckými radioskauty Navigamu 1994 jako spojaři. Na podzim se zúčastňujeme podzimního semináře K+K, kde oficiálně žádáme o přijetí do řad vodních skautů. Zároveň se středisko ORION dělí na dva právní subjekty podle druhu činnosti - přístav ORION (11. OVS Alnitak, 12. OVS Riegel, 14. OVS A1nilam, 15. DOVS Mintaka, 16. DOVS Betelgeuze, 18. kmen OS) a středisko Pramen. (1. chlapecký Papúz, 4. dívčí Mikan, 13. dívčí Saiph, 17. chlapecký Bellatrix, 74. kmen OS).

Díky dotacím od HKVS získáváme první lodě: tři tučňáky a jednu 550. Činnost oddílu se zpestřuje. Počet členů v oddíle stoupá lehce nad 20. První tábor v modrých košilích se koná ve Velkých Losinách u Šumperka (1995). Od jara se věnujeme vodácké činnosti. První dvě výpravy se konají na rybnících za Karlovými Vary, kde trénujeme techniku pádlování a základní povely na vodě. Po té s 11. oddílem sjíždíme úsek řeky Ohře - Královské poříčí - K. Vary.

Vznik přístavu Freetown

Bohužel, postupující doba a zapříčiňuje problémy mezi činovníky přístavu. Nepomáhá ani mimořádný volební sněm a na podzim roku 1998 14. OVS a 16. DOVS zakládají přístav Freetown.

Registruje se 46 členů přístavu a probíhá vzájemná spolupráce při pořádání výprav, akcí a táborů. Na podklad sestry Ireny Mikulecké se začínáme zúčastňovat Mattoni cupu (později na námět br. Thóra i vlastní prezentaci v areálu akce).

Oddíl Alnilam se rozrůstá o další členy, jen se stále nedaří získávat rovery pro pomoc při vedení oddílu. V roce 2000 nastávají v obou oddílech změny ve vedení. Betelgeuze přebírá ses. Irena a Rangers (jen na rok, pak je oddíl na pokraji krachu) a Alnilam sestra Kačík. Po roční aklimatizaci a dosažení potřebné skautské kvalifikace, začíná oddíl nabírat nováčky a je změněn systém výprav. Skauti a vlčata mají svůj program a společně se setkávají jen při celo-oddílových akcích a na táborech. Ke konci roku 2002 ses. Hanka oznamuje ukončení své činnosti a živořícího oddílu Betelgeuze. Měsíc na to středisko Pramen, ve kterém zůstaly pouze dva oddíly (ostatní zanikly), přichází s návrhem přechodu dvou oddílů do Freetownu.

Návrat do ORIONu

V roce 2010 se oddíl vrací zpět do přístavu ORION a vedení oddílu přebírají Kraken, Želvík a Kalan. Nejen z časových důvodů je rozhodnuto, se oddíl formálně k 26.03.2011 sloučí s 11. oddílem Alnitak, kam přechází většina jeho členů. Tradiční oddílová činnost je utlumena avšak pokračuje v rámci individuálních aktivit jeho dospělých členů. Několikrát do roka se společně členové vídají na vandrech, nebo na každoročním výročním ohni ORIONu.

Po uplynutí dlouhého desetiletí dochází v roce 2020 k rozhodnutí členů obnovit činnost oddílu i po formální stránce jako oddíl dospělých skautů.